Umělci mohou tvořit podle principu C2C, tedy od kolébky ke kolébce. Smyslem této myšlenky je, aby se produkt, který vytváříme, mohl vrátit do původního stavu, aby jeho životní cyklus probíhal v uzavřeném oběhu a aby se nestal odpadem – navrhují Natalia Lulek a Sebastian Zgutka, držitelé druhé ceny v soutěži 7R „Warehouse of art: Young art for the planet“ v kategorii ergonomické sedadlo.
Odkud vzešla inspirace k vytvoření soutěžního návrhu s názvem „Ergonomické sedadlo na bázi parametrického designu“?
Sebastian Zgutka: Inspirovala nás tkanina s dřevěnými prvky, kterou kdysi použila jiná umělkyně. Šlo o střet lidského světa, v němž vytváříme geometrické tvary, se světem biomorfním, jenž se vyznačuje měkkostí. Tak vznikl materiál, který je kombinací tkaniny a bambusu.
Natalia Lulek: Nejvíce nás zaujala jeho pružnost, protože ergonomie vyžaduje materiál, který se dokáže přizpůsobit tvaru lidského těla.
S.Z.: Zabývali jsme se také zkoumáním otisků našich vlastních těl a rozdílů mezi nimi. K optimalizaci návrhu jsme rovněž použili specializovaný software a využili jsme k tomu Delaunayův algoritmus, který umožňuje vybrat optimálně ergonomickou síť trojúhelníků.
N.L.: Parametricky navržená mřížka z bambusových trojúhelníkových modulů umožňuje přizpůsobení materiálu tělu. Tvar sedáku vychází z anatomie lidského těla. Na tomto kusu nábytku lze zaujmout nejrůznější polohy a sedák se sám přizpůsobí uživateli. K dispozici jsou dvě polohy sezení – ležící a polostojící. Kombinace bambusových trojúhelníků s hotmeltovou tkaninou vytváří měkké a zároveň pevné sedadlo. Bambusová překližka je ekologická, přírodní surovina, která se rychle obnovuje, a trojúhelníky se vyřezávají v jediném procesu bez velkého množství odpadu.
Jakou roli hrají ve vaší tvorbě příroda a životní prostředí?
N.L.: Občas čerpám inspiraci z přírody, ale není to pro mě jediný zdroj inspirace. Zajímám se zejména o psychologické a výchovné motivy.
S.Z.: To záleží. Příroda hraje v mé tvorbě někdy větší, jindy menší roli. Zajímá mě například biomimikry.
Jak mohou umělci ovlivňovat povědomí lidí o péči o naši planetu?
S.Z.: Mohou například navrhovat podle principu C2C, tedy „cradle to cradle“ (doslova „od kolébky ke kolébce“). Podstatou tohoto konceptu je, aby se produkt, který vytváříme, mohl vrátit do svého původního stavu, aby jeho životní cyklus probíhal v uzavřeném oběhu a aby se z něj nestal odpad.
N.L.: Možná to, co řeknu, bude znít trochu kontroverzně, ale designéři by se v rámci svého tvůrčího procesu mohli trochu odpoutat od kapitalismu. Mám na mysli to, aby se nevytvářely věci, které se za rok, dva nebo tři stanou odpadem a bude nutné je vyměnit za nové. Ze všech druhů mají právě lidé největší vliv na planetu. Pokud začneme navrhovat zodpovědně, je šance, že se něco změní k lepšímu.
Je pro vás ekologie důležitá ve vašem každodenním životě?
N.L.: Už sedm let se snažím nejíst maso a omezuji také nákupy oblečení. V budoucnu se chci úplně vzdát fast fashion a stát se vegankou.
S.Z.: Mě osobně inspiruje činnost Victora Papanka ze 70. let 20. století. Jeho literatura, zpočátku vysmívaná a nedoceněná, se postupem času stala základem odpovědného designu. Byl nazýván „designérem odpadků“, protože se snažil vrátit do oběhu věci, jejichž životnost podle všeobecného názoru již vypršela.
O soutěži Warehouse of Art
Soutěž 7R „Warehouse of art: Young art for the planet“ byla určena studentům a absolventům Varšavské akademie výtvarných umění. Jejím hlavním tématem bylo heslo „Technologie. Ekologie. Člověk. Koexistence“. Úkolem soutěže bylo vytvořit projekt užitého umění s ekologickou tematikou v jedné ze tří kategorií: ergonomické sedátko, nástěnná malba na požární nádrž a ekologický gadget 7R. Celkem do soutěže dorazilo 26 prací. Práce vítězů jsou k dispozici na stránkách7rwarehouseofart.pl.
